Název

Roháče

Popis

Tak už je zase podzim, čas přízemních mrazíků a mlhavých dnů. Nejvyšší čas překontrolovat vybavení. Nakrémovat botky, naimpregnovat bundy, vyměnit baterky v čelovce.. A můžeme zahájit sezonu, výletů po svých, do míst, kam civilizace sice dosáhne, ale její dlouhé pařáty jsou tam tak slaboučké a průhledné, že se dají snadno zašlapat do stezek a rozfoukat na vrcholcích.
Otvírací vandr vybral Wick. Těšil se na něj jako malej kluk. Nedostatek času, jak je to poslední dobou v módě, jsme řešily rychlými přesuny. A tak místo ve čtvrtek večer, se odjíždělo až v pátek večer a na flek jsem se dostali až v sobotu kolem druhé hodiny ranní. Probuzení na čerstvém vzduchu do mlhavého rána, kdy nás okolní teplota nahnala do svetrů ještě před snídaní a očista v ledovém průzračném potoce, nám otevřely smysly. Vůně lesa, šumění větru, chuť vody... A všude se začali rojit auta s turistama. Nejvyšší čas vyrazit. První kopec byl nejhorší. Pak už jsme se trošku dostali do rytmu. Naše nohy zjistily, že umí kromě chození na štaflích a mačkání pedálů v náklaďáku nebo v dodávce, chodit do kopce i z kopce, přelézat kameny a stromy, přeskakovat bystřinky a vůbec různý takový ty věci, od kterých nám z toho zadku vyrostly. A pak už to šlo. Prošli jsme turisticky velice významnou oblast, kde se člověk nemusí bát že by na minutku zůstal sám a odbočili po červené na Ostrý Roháč. Tady už se pohybovalo podstatně méně lidí, a ti nám i odpovídali na pozdrav. Krásný úsek plný výstupů a sestupů po ostrých, mokrých a klouzavých kamenech, jistících řetězů a nekonečné hloubky, která se ztrácela někde v mlze pod námi. Výšek se úplně nebojím, ale na pár místech bylo dobře, že nebylo do té hloubky vidět. Krása, paráda. A pak se slunce, vysoko nad mraky, začalo stahovat k západu a my jsme došli do našeho cíle. Žiarské chaty. Dopřály jsme si luxus teplé sprchy, měkké postele a točeného piva. A naše, celý den potem zmáčená tělíčka, konečně dostala pauzu. Obloha se roztáhla, vylezly hvězdy. To bude nádherné ráno.
A jak řekl, tak bylo. Jen Lišáka dostat z tepla peřiny není vůbec žádnej med :-) Ale podařilo se a my vyrazily v ranním chladu, vstříc modré obloze a paprskům vstávajícího slunce. Vše co včera před našima očima Roháče tajily v mlze, nám dneska naservírovaly na zlatém podnose slunečních paprsků a my mohli jen stát a zírat. Hory jsou prostě hory. Nádhera. Nicméně kopce jsou stejný jako včera, jen ty kameny nekloužou, pokud jsou na správné straně, na té nesprávné na nich byla jinovatka a klouzali tak, že byl párkrát dolů i prdeláč. Stanuli jsme na nejvyšším místě tohoto výletu, na Baníku se svými 2178 m. Před námi nejhezčí úsek dne, přechod přes Tri Kopy. A řetězy a řetězy a zase řetězy. Ještě že tady jsou. Kuken dolů do hloubky na chvilku vždycky zamotá hlavu, ale když je v ruce řetěz, hned je člověk větší hrdina. Přeskotačily jsme přes kamenné hlavy Trech Kop a začali sestup do údolí. Obloha se začala zavírat, sluníčko mizet, a pak nás zase pohltily mraky. Přes krásná Roháčská plesa, kde opět o davy a davy turistů nebylo nouze, jsme se začali vracet zpět do civilizace. Kameny a trávu vystřídala kosodřevina, pak začali stromy a pak les a nejednou jsme byly dole. Asfaltka a konec... Díky Lišákovi a Wickovi, že je to taky takhle baví, Byl to zase úžasný výlet.

Období

Statistiky

  • 296 fotek
  • 0 se líbí

Nastavení

Nahlásit album
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Roháče
Komentáře Přidat